Víkend voda

O víkendu 14. – 16. června se poprvé v rámci Mládeže děkanátu Prostějov podařilo zorganizovat výlet na vodu. V pátek jsme se sešli u Alberta vedle autobusové stanice v Prostějově a poté dvěma auty se dvěma skvělými řidiči vyrazili na dlouhou a náročnou cestu do Českého Krumlova. V malé vesničce nedaleko Krumlova s názvem Kájov jsme pak byli ubytovaní na faře kostela Nanebevzetí Panny Marie. Tam se o nás staraly sestry právě z této farnosti, kterým vděčíme nejen za střechu nad hlavou, ale také za výpomoc v krizových situacích. Například, když na první večeři chyběl olej, bez kterého bychom maso usmažili jen stěží.

Když se nám tedy konečně podařilo dorazit do Kájova, byli jsme po dlouhé cestě příliš zmožení, než abychom šli na původně plánovanou procházku. Proto jsme pouze přesunuli část lůžek do místnosti vyhrazené pro kluky a po letmé prohlídce nejbližšího okolí, večeři a přípravě jídla na další den jsme šli spát.

Následujícího dne, v sobotu 15. 6., jsme zjistili, že podle předpovědi počasí má přes den pršet, a zkoušeli jsme vymyslet kratší variantu než původně plánovaný výlet na vodě z Rožmberku až do Českého Krumlova (cca 25 km po vodě). Ovšem po demokratickém hlasování bylo stejně rozhodnuto, že i přes nepřízeň počasí pojedeme podle plánu.

Nakonec se však radar zmýlil. Sluníčko celý den krásně svítilo, jak je na nás ostatně vidět i přes pečlivé mazání opalovacím krémem. Všichni jsme se vlezli do jednoho raftu a s osmičlennou posádkou se naše výprava vydala na cestu náročnější, než jsme vůbec čekali. Sluníčko pálilo a my jsme pádlovali, co nám síly stačily. Ze začátku jsme se pořád motali a „šněrovali“ řeku, protože jsme nedokázali srovnat sílu a tempo záběrů pádlem na obou stranách raftu. Nakonec se nám ale po vzájemné domluvě podařila shoda. Jeli jsme s proudem o závod a za nadšeného zpěvu a občasného volání „Eliščina strana zabere a Verčina strana srovná“ jsme pádlovali až do samého konce. Po cestě jsme se zastavovali na občerstvení v bufetech postavených vždy na břehu řeky, abychom nevyhládli a dodržovali pitný režim. Postupně však naše síly ochabovaly a čím dál častěji jsme zmoženi vedrem opouštěli palubu raftu a vrhali se vstříc osvěžující vodě. Když jsme dorazili do Českého Krumlova, ani se nám i přes veškerou únavu nechtělo skončit. S pomaleji plujícím raftem jsme pozorovali krásy města, až jsme dorazili na místo předání, vrátili jsme raft a zamířili zpátky do Kájova.

Cesta raftem byla mnohem více vysilující, než jsme předpokládali, a tak jsme rozhodli, že procházku Českým Krumlovem opět přesuneme víc na večer. Mezitím jsme měli v Kájově neobvyklou návštěvu. Přijel za námi na jeden den a na jedno přespání náš kamarád, který zrovna tento víkend trávil čas nedaleko Českého Krumlova. Všichni společně jsme se poté vydali na procházku Českým Krumlovem, měli nádherný výhled a dokonce i skvělé osvěžení v podobě výborné italské zmrzliny (Malý tip: Pojedete-li do Českého Krumlova, ochutnejte malinovou.)

Po návratu zpět na ubytování jsme byli únavou přímo skolení. Velmi se nám tedy hodilo, že jsme jídlo na večeři – guláš – měli uvařené už z předchozího večera a náramně jsme si na něm pochutnali. I přes všechnu únavu jsme se usadili ke stolu a do pozdních hodin si povídali a mazali záda pantenolem.

Třetího dne jsme šli na mši do kostela, který jsme měli doslova pár kroků od postele, a poté se sbalili, uklidili a vyrazili na cestu domů. V rámci plánu jsme se zastavili v Českých Budějovicích na oběd a na prohlídku pivovaru Budějovického Budvaru. Všem dospělým rozhodně doporučuji návštěvu a lituji řidičů, protože součástí prohlídky byla i ochutnávka čerstvého nepasterizovaného krásně chlazeného piva. Poslední zastávka, pokud nepočítáme benzínky, byla na zámku Hluboká, kam jsme přišli v pravý čas, protože právě v tu chvíli začínala prohlídka. Cesta už byla poklidná a bez jakýchkoli problémů jsme šťastní, spálení a se spoustou zážitků dorazili do našich domovů.

Eliška Zbořilová

← zpátky na hlavní stránku