Zatímco po sněhu v našem kraji není ani památky, jsou místa naší krásné země, kde by se dali stavět snad i sněhuláci. Do Staré Vsi, nedaleko Rýmařova, jsme se však vydali hledat nejen sníh, připravenou sjezdovku a odpočinek, ale především, být spolu.
Přijížděli jsme postupně na místo, které máme rádi a dobře ho známe. Ubytování poměrně dobře odsýpalo, tudíž jsme mohli začít společným slavením, jak se na Boží lid patří, mše svaté. Vše probíhalo hladce. Svíce plály, knihy byly nachystány, kněz a asistence připravena k odchodu k oltáři. Ale chybělo nám to nejdůležitější. Nebyla to připravená srdce, ale dary. „Kde tady mají hostie a víno?“ zeptal se Laďa s údivem. Nu bylo zkrátka nutné zajet pro hostie s vínem k panu doktorovi. Rozumějte. Nikterak, že byste u doktora sehnali hostie. Víno, to možná. Hodina už také značně pokročila. Ale místního pana faráře P. ICLic. Františka Zehnala, Th.D. nikdo neosloví jinak, než „Pane doktore.“
Vydali jsme se tedy na faru do Rýmařova a zpívali jsme si: „Hledám, kde bydlíš, pane (doktore).“ Protože na faře byla tma, telefon nám nikdo nebral a bylo třeba se brzy vrátit, protože všichni už netrpělivě čekali ve vymrzlém kostele, napadlo nás tedy obvolat okolní kněze s myšlenkou Panny Marie: „Nemají víno.“ (J 2, 3). Velice ochotně nám víno i hostie poskytl pan farář Josef Altman z farnosti Břidličná. Za necelou hodinku jsme měli ke mši to nejpodstatnější, abychom se mohli setkat s Tím nejdůležitějším.
Druhý den ráno jsme začali rozjímáním o povolání učedníků. Po vydatné snídaní bylo třeba dobít svah a otestovat nachystané lyže. Svahy Skiareálu Karlov jsme si užívali celý den a až na jedno naražené koleno jsme se všichni do penzionu vrátili o spoustu krásných zážitků bohatší. Po příjezdu již následovala mše svatá, na kterou jsme už byli zásobeni potřebnými dary k nejsvětější oběti. Posledním bodem večera byl silný film Život je krásný. Děj nebudu prozrazovat. Snad jen to, co nás učili na střední: „U kvalitní komedie se pláče,“ s tím rozdílem, že tento příběh má svůj přesah. Doporučuji!
Nedělní mši svatou jsme prožívali společně s místní farností a po ní bylo třeba dát všechno do původního stavu. Zastavili jsme se ještě u šálku dobré kávy, ale bylo třeba se loučit. Otec Tomáš Strogan, náš kaplan pro mládež, nám byl celou dobu k dispozici. Jak k duchovním pohovorům, tak ke slavení svátosti smíření.
Duchovní cvičení mají za úkol doprovodit člověka k setkání s Ježíšem tak, abychom se vrátili změněni k lepšímu. Musí být vidět změna. A když odcházíme po zpovědi krásní a čistí, kráčí se nám daleko lépe. Proto vnímám, že tento víkend ve svých možnostech sportu, kultury stolování, přátelských rozhovorů, mohl také pro mnohé znamenat smělé setkání s naším Pánem mezi námi.
Josef Hovád, jáhen v Prostějově a účastník akce