Dubnová Crossna

Jako rodilého, hrdého Kraličáka mě velmi těšilo, že Crossna byla po nějaké době opět v našem městysi. ›Došlo‹ mi, že na dnešní spolčo s tématem ›chození‹ jsem vlastně ›došel‹ pěšky, což bylo velmi příjemné. Na faře bylo ještě před sedmou hodinou neskutečně živo. Už jsem dlouho nezažil, že by se toho tolik na naší faře v průběhu krátkého časového intervalu událo. Zatímco jsme připravovali mši svatou a schola zkoušela v kostele, na faře probíhala mše svatá s místními farníky a s dětmi z náboženství. Za krátký časový interval se před farou zcela obměnil vozový park – babičky odjížděly na kolech, rodiče odváželi své děti z náboženství a na jejich místa parkovala auta mládež z různých koutů prostějovského děkanátu. Před kostelem byl prostě frmol – končila jedna mše na faře, začínala druhá, v kostele. Vystřídaly se tu snad všechny generace – od babiček přes kněze, rodiče a mládež až po nejmenší děti. Z mého pohledu bylo neskutečně radostné vidět, že to u nás ve farnosti žije.

Po mši svaté následovala křížová cesta, jak už se stalo pro Crossny v době postní zvykem. Pro některé byla křížová cesta opravdová oběť – ať už kvůli promrzlému kostelu či nedočkavosti na občerstvení na faře. Zvláště pro Toma – zástupce mládeže našeho děkanátu – byla křížová cesta ještě o něco krutější, neboť jsem mu neprozřetelně dal do ruky těžký kříž ze sakristie, který pak po celou dobu musel držet. Být zástupcem prostě není lehká úloha.

Program Crossny byl tentokrát jiný než obvykle. Místo klasické diskuze byla středobodem programu přátelsky laděná přednáška mladých manželů o chození, vztazích a manželství. Víťa a Dáda rozhodně nebyli nudní. Otevřenost a vtip byly hlavními rysy jejich povídání. Nebáli se mluvit o tématech, v nichž mnoho věřících mladých nemá jasno, nebo se o nich jednoduše moc nemluví. Na konci jsme se rozdělili do dvou skupinek – holky zůstaly ve farní učebně, kluci se gentlemansky přesunuli do mírně chladnější místnosti vedle. Ve skupinkách jsme diskutovali témata, jaký má být správný muž a jaká má být správná žena, a holky konečně měly mimo jiné prostor pobavit se o tématech „mezi sebou, děvčaty“. U kluků v místnosti panoval klid a stručné názory, zatímco z vedlejší místnosti se neustále ozýval smích a bouřlivá debata. Co holky řešily, nevím, nebyl jsem tam, ale výsledek našich diskuzí mluví za vše. Zatímco naším výstupem byl papír s několika vlastnostmi opravdového muže, holky měly seznam podstatně delší, do něhož zahrnuly mimo své vlastnosti také to, jaký by měl být i muž.

Na závěr mi nezbývá než jen poděkovat Dádě a Víťovi za příjemný čas strávený s nimi a taky všem vám za to, že jste přijeli do Kralic. Tož tak.

 

Honza Kapounek, animátor a účastník spolča

← zpátky na hlavní stránku