Dopis kaplana

Milí mladí přátelé,

v celé Evropě i v naší zemi v těchto dnech je nejčastěji frekventované slovo koronavirus. Vláda se snaží lidi ochránit všemi možnými prostředky, aby se šíření viru zastavilo – to je jistě rozumné. Já se pokusím vložit do toho, co se děje, duchovní rozměr. Jako člověk věřící se ptám: Co nám tím vším chce říci Bůh? Velmi výstižně to vyjádřil náš arcibiskup Jan Graubner ve své modlitbě k této mimořádné době. Rád bych z ní část citoval: 

Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit,
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.

Já se s těmito slovy ztotožňuji. Nyní prožíváme dobu postní – letos ve zvláštním režimu různých opatřením. Nastalá situace, kdy opravdový půst od všeho nepodstatného drží celá společnost, je opravdu výzvou. Výzvou k rozlišení toho co vlastně potřebujeme ke svému životu a čeho všeho jsme se schopni vzdát, až dojdeme k tomu nejpodstatnějšímu a to jsou vztahy. Na prvním místě vztah k Bohu, od kterého vše máme a vztah k lidem, skrze které nám Bůh rovněž projevuje svou lásku. Jistě znáte knihu proroka Jonáše, který byl poslán do Ninive, aby jim hlásal: ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno. Ninivský pohanský král vyhlásil půst a Bůh Ninive ušetřil. Obyvatelé Ninive nevěděli, proč se musí postit, bylo to přece nařízení krále, ale to, že ho poslechli, jim zachránilo život. Naši pohanští představitelé rovněž vyhlásili půst od zábav, hospod…..snad i nám to zachrání život věčný. Církev tento půst vyhlašuje každoročně, ale většinová společnost na něj nedbá. Teď na něj musíme dbát všichni bez vyjimky.

Snad ještě v souvislosti se všemi omezeními, které mají ochránit naše tělo, nezapomínejme, že bychom měli ochránit se stejnou verbou i nesmrtelnou duši. Jak říká Ježíš v Matoušově evangeliu 10,28: A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. Snažme se chránit před nákazou zlem, chamtivostí, pomlouvačností, nactiutrháním, nenávistí, či jakýmkoliv jiným hříchem. Spíše naopak nechme v sobě vládnout Boha, který je láska, láskou a dobrotou se jeho působení v nás projevuje. Zamysleme se nad vztahy v našem okolí. Chtějme naplnit naše vztahy pochopením, odpuštěním, laskavostí, ohleduplností a láskou. Naučme se sebekázni, zvláště vy studenti, kteří se sami musíte donutit k učení, nepromarněte čas, který vám Pán dává. Čas je hřivna, nedělejte jen to, co se vám chce, ale to co je třeba.

A na co naše srdce vlastně připravujeme? Na setkání s Ježíšem Kristem. Tím, který nás nejvíc miluje a svou lásku nám dokázal tak, že se za celý svět obětoval. Každý z nás dělá chyby, kterých později litujeme. Pohádáme se s blízkými, nedodržíme slib, někomu ublížíme… Všechny tyto chyby na sebe Ježíš Kristus vzal a trpěl za ně na kříži. Tyto události si připomínáme na Velký pátek. Třetího dne od jeho smrti si však připomínáme tu největší událost – Zmrtvýchvstání Krista o Velikonocích. Proč je to ta nejradostnější událost v roce? Protože tím Kristus zlomil pouta smrti a otevřel nám všem cestu do nebe, do věčného ráje s Bohem, kde se snad všichni jednou sejdeme.

Jak píše sv. Pavel: Za všech životních podmínek děkujte Bohu. Přeji vám v této nelehké době plodně prožít zbytek postní doby a radost ze Zmrtvýchvstalého Krista ať je vaší silou

P. Tomáš Strogan, váš kaplan pro mládež