Tábor Mírov

26. 7. 2020

Jednou z možností, jak dobře prožít letní prázdniny, je vyrazit někam na tábor. Naše farnost jeden pořádá, a tak jsem se rozhodl, že by byla škoda se nezúčastnit.
Sešli jsme se 19.7. na parkovišti u nádraží v Prostějově a společně jsme se vydali na cestu do tábořiště na Mírov. Všichni jsme se moc těšili na nové zážitky, dobrou partu kamarádů a zajímavé hry. V táboře několik týdnů před námi vydatně pršelo, a tak tam bylo hodně bláta a vody. Gumáky byly nutnost. Bylo to nepříjemné, ale dalo se to vydržet, a navíc se to každý den jen zlepšovalo. Tábor byl letos zaměřen na téma pevnost Boyard.

Hned první den večer při slavnostním ohni nás vedoucí rozdělili do čtyř skupin. Každá skupina měla svého vedoucího a barvu. Soutěžili jsme mezi sebou v etapových hrách. Podle umístění skupina dostala indicie a klíč k pokladu, po kterém jsme celou dobu pátrali. Kromě toho jsme sbírali táborové peníze, kterým jsme říkali boyardy. Dali se získat třeba za pomoc v kuchyni, noční hlídku, dobré umístění ve hře nebo nějakým dobrým skutkem. Skupinka, která za den nasbírala nejvíc bodů měla tu čest, že jejich vlajka celý den visela na stožáru ve středu tábořiště.

Každé ráno byla krátká rozcvička a po ní snídaně. Dále proběhl slavnostní nástup, na kterém se zpívala táborová hymna, vyhlašovaly se výsledky etapových her a vyplácely se boyardy. Vedoucí při něm představovali různé postavy, například Kebuli, Pačese nebo Pána Temnot. Také jsme se během nástupu dozvěděli, co je v plánu na celý den. Dopoledne se většinou hrály různé hry nebo se chodilo do lesa na dřevo. Po obědě byla hodina času, kdy jsme mohli odpočívat a nic velkého se nedělo. Odpoledne byla aspoň jedna etapová hra a před večeří byla vždy mše svatá. Sloužil ji otec Tomáš Strogan, který za námi denně dojížděl. Na mši s námi probral vždy jeden ze sedmi hlavních hříchů, což pro nás bylo velmi přínosné a za to mu patří velký dík. Večerka byla okolo desáté hodiny. Spali jsme ve stanech tee-pee na provizorních postelích ze dřeva, které byly nepohodlné, krátké a úzké a v noci se z nich dalo jednoduše spadnout. V noci také probíhaly noční hlídky, které se střídaly vždy po dvou hodinách. Měly za úkol hlídat tábor a hlavně kuchyň. Naštěstí nás letos nikdo nepřepadl a ani v noci nepřišla žádná nehlášená návštěva.

Předposlední den skupinky spojily své síly a daly dohromady všechny nasbírané indicie, které nám ukázaly cestu k pokladu. Ihned jsme vyrazili ho hledat. Došli jsme k jedné malé vodní nádrži uprostřed lesa, kde na nás akorát čekala krabice plná kobylek a červů. Na spodu byl papír a na něm napsáno, že se máme vrátit zpět do tábora. Tam pro nás vedoucí připravili závěrečnou bitvu o poklad. Společnými silami se nám podařilo poklad dobýt. Byla to velká dřevěná krabice, která byla uzamčena na několik zámků. Uvnitř byly samé sladkosti.

Poslední den ráno jsme se museli rychle sbalit a začít uklízet celé tábořiště, protože jsme tam byli letos jako poslední. Bylo tam opravdu hodně práce, musely se složit všechny stany, zahrabat ohniště a zlikvidovat sprchy a umývárny. V poledne jsme už šli na autobus, dojeli jsme do Mohelnice a z ní potom vlakem do Prostějova. Po cestě jsme byli opravdu unavení a špinaví, za to však šťastni z dobře prožitého týdne v přírodě s dobrými lidmi. Jsme za to vděčni všem vedoucím, kteří celý tábor připravili, paní kuchařce, která nám celou dobu vařila dobré jídla a otci Stroganovi, který za námi jezdil sloužit mše svaté.

Účastník tábora, Vojta Kaláb

← zpátky na hlavní stránku